Je islám násilná ideologie, náboženství?

Politicky korektní odpověď zní, že všechna náboženství, nebo přinejmenším ony tři velké monoteistické víry, jsou lemována vražedností, možná na čas zkrocenou nebo utišenou, ale vždy přítomnou na jejich okraji.

To je sice pravdivé-ale pouze historicky.V dnešní době nemá křesťanství ani judaismus žádnou násilnou organizaci, jako je síť al-Kaida, Hizballáh, Islámský džihád nebo Hamás, či nějaká z bezpočtu dalších muslimských teroristických skupin.Když je třeba ilustrovat křesťanské nebo židovské násilí, je většinou vytaženo Severní Irsko, co se týče násilí křesťanského(přitom se zcela opomíjí, že jde o konflikt uvnitř jedné civilizace, ne proti jiné civilizaci! a navíc o to zda patřit k Irsku, nebo UK), nebo Jewish Defense League(Židovská obranná liga), ale ti jsou ničím ve srovnání s organizací bin Ládina a jemu přehršel podobných.

Je spojitost mezi těmito skupinami, terorismem, násilím a islámem pouze náhodná?Je následkem politického tlaku v muslimském světě?Kdyby byly politické podmínky jiné, mohl by být svět sužován stovkami nebo tisíci křesťanských teroristů namísto muslimských?Nebo je v samotném islámu něco, co je příčinou těchto věcí?

Jen málokdo má zájem(nebo odvahu?)věnovat se těmto otázkám otevřeně a upřímně.Důvody tohoto podivného mlčení jsou různé, ale vždy zjevné.Nedávno citoval  New York Times jednoho učence ze Středního východu, který na toto téma poznamenal: „Mezi strachem a politickou korektností nelze o islámu říct nic jiného, než lichotivé nesmysly.“

Politická korektnost je jedna věc, ale strach?Čeho se ti lidé jako byl tento profesor-který nechtěl být jmenován-obávají?Profesní cenzury?Nesouhlasu?Vyhazovu?Nikoliv –vzdělanci, kteří se odvažují odchýlit od „lichotivých nesmyslů“ o islámu, mají, abych tak řekl, mnohem základnější obavy.

Zkušenost Christopha Luxenberga(Salmana Rushdieho, Theo van Gogha, Ayaan Hirsí Alí, Bat Y’e Or, Ibn Waraqa aj.) naznačují, že takové obavy nejsou bezdůvodné.Luxenberg napsal vědeckou knihu, která naznačuje,že Korán, svatá kniha islámu, byl nesprávně přeložen a mylně interpretován samotnými muslimy.Jeho práce může být přirovnávána ke křesťanským dekonstrukcionistům Jesus Seminar (Ježíšův seminář), kteří rozebírají a příležitostně napadají tradiční dogmata a snaží se zjistit, zda Ježíš řekl nebo udělal to, co se píše v Novém zákoně.Je tu však zásadní rozdíl.

Jak napsal New York Times: „Christoph Luxenberg je pseudonym, jeho vědecký spis Syro-Aramaic Reading of the Koran(Syrsko-aramejský výklad Koránu) má problém najít vydavatele, přestože je několika předními vědci na tomto poli považován za významné nové dílo.“Žádný z učenců z Jesus Seminar nikdy necítil potřebu skrývat se za pseudonymem ani neměl potíže s vydáním svého díla, či dokonce obavy o život.Luxenberg se asi chtěl vyhnout nešťastnému osudu jiného vědce, Sulimana Basheara, který si dovolil tvrdit „ že islám jako náboženství nepochází z úst Proroka, ale vyvíjel se spíše postupně“.Vysloužil si tím od svých studentů na univerzitě v Nablusu ve West bank(Západní břeh Jordánu) vyhození z okna ve druhém patře, či např. osudu egyptského biochemika Khalify, který žil v Tucsonu v Arizoně a jež si dovolil ten „luxus“ počítačově analyzovat Korán.Z celkově odlišného číslování došel k závěru, že poslední dva verše deváté kapitoly do svaté knihy nepatří.O několik měsíců byl později, 31.1 1990 ubodán k smrti „neznámými“ útočníky-s nejvyšší pravděpodobností muslimy, které popudily jeho názory.Mediálně asi nejvíce známý je případ Salmana Rusdieho , který byl za to, že vyobrazil Mohameda a dávné časy islámu v nelichotivém světle, odsouzen íránským ajatolláhem Chomejním k smrti.

Naproti tomu na hlavu spisovatele Bertranda Russella za napsání Why I am Not a Christian(Proč nejsem křesťan) odměna vypsána nebyla.Episkopální biskup John Shelby Spong proslul díky tomu, že se kriticky postavil prakticky proti každé tradiční křesťanské víře, ale nebyl za to nijak potrestán, či dokonce zabit.Známá ateistka Madalyn Murray O’Hair byla zavražděna to je pravda, avšak kvůli penězům, nikoli za to co hlásala.Ve skutečnosti si tito a jim podobní lidé získali v určitých kruzích úctu a byli uznáváni za své názory, odvahu a upřímnost.Někteří se v tomto smyslu dokonce těšili určité módě.Samozřejmě vyvolávali kontroverzi, někdy dost silnou.Ale nikdy nežili v obavě o svůj život.

Křesťané v křesťanských zemích a muslimové na muslimském území čas od času nazírali na nevěřící jako na někoho, kdo pozbyl všechna lidská práva a vědomě setrvává v odmítání pravdy – v záměrné umíněnosti, která zaslouží potrestání.Špatné zacházení křesťanů s náboženskými menšinami bylo částečně založeno na primitivní teologické úvaze, že židé byli Kristovi vrazi apod.Takové názory však byly mezi křesťany postupně zamítnuty a označeny za hanebné.Dnes obecně v křesťanství-katolickém, pravoslavném i protestantském-pevně zakořenila představa univerzální důstojnosti všech lidí, věřících i nevěřících.Byl to vskutku jeden z největších darů církve sekulární společnosti a jeden z jedinečných objevů Západu.Naproti tomu v islámu se názor na nevěřící nezměnil a vždy, když se najde příležitost, může lidským bytostem způsobovat další utrpení.

Zatímco křesťanská učení o lidských právech špatné postavení náboženských menšin na Západě zmírňovala, muslimské postoje vůči nevěřícím v islámských zemích se přitvrzovaly.

Toto přitvrzování se v islámské obci stalo očividným ke konci koloniálního období.V roce 1962 po odchodu Francouzů z Alžírska se stal státním náboženstvím islám.Nesčetné kostely byly poté přeměněny v mešity.Nebyla to však otázka pouze zabrání nemovitostí.Nové zákony zakazovaly křesťanům otevřeně provozovat jejich náboženství.Muslimové ukázali, že to myslí vážně, v roce 1978 byl zavražděn římsko-katolický episkopální vikář monsignor Gaston Jaquier-pouze kvůli tomu, že veřejně nosil na krku kříž..

Rovněž v Tunisku byla na počátku padesátých let polovina jeho obyvatel katolická, avšak po vyhlášení nezávislosti bylo kolem 280 000 tuniských katolíků vypovězeno!Dnes tam nežije více než desetina z tohoto počtu a většina kostelů je zavřených nebo se nepoužívá.

Jaká je dnešní situace?V islámských státech jsou nemuslimové stále terčem opovržení, jsou omezováni diskriminačními zákony a ohrožováni na životě.

Současně se však paradoxně muslimové mohou odvolávat na zásady tolerance a respektování pokud se jim to hodí.V.S.Naipaul(britský spisovatel a cestovatel) se střetl s mužem, který v Londýně vyhrál soudní spor o to, zda má jeho dcera právo nosit muslimský oděv místo školní uniformy.V.S.Naipaul k tomu říká: „Odvolával se na právo zajišťující svobodu náboženství.Myslel tím anglické právo, právo těch druhých lidí.“!!!

Jinými slovy, přestože ve skutečnosti muslimové nechovají k západním hodnotám úctu a respekt, je-li to účelné, mohou být využity!

Jaký je tedy život nemuslimů v muslimských zemích?Stojí za to popsat podrobněji alespoň některé z nich, neboť většina západních médií těmto příběhům nevěnoval a dosud nevěnuje prakticky žádnou pozornost.

Nejhorší to mají konvertité z islámů na jakékoli jiné náboženství, neboť prakticky všechny muslimské právní autority se shodují na tom, že každý, kdo se zřekne islámu, zaslouží smrt.Všechny hlavní sbírky hadíthů potvrzují, že něco takového prorok řekl a od počátku to bylo základním stavebním kamenem islámského práva.Reliance of Traveller říká: „Pokud osoba, která dosáhla dospělosti a je duševně zdravá, opustí islám, zaslouží si smrt.“

Některým muslimům se přesto daří konvertovat.V roce 1989 byl zatčen a mučen Muhammad Sallám-egyptský konvertita ke křesťanství; později byl v roce 1998 zatčen znovu a unesen neznámi kam.Egypťanka Šerín Sáleh konvertovala od islámu ke křesťanství a krátce po svém přestoupení se provdala.Její sňatek byl však podle islámského práva zrušen, neboť toto právo zakazuje muslimské ženě provdat se za křesťana.V Kuvajtu byl přestoupil Husajn Alí Qambar z islámu na křesťanství a poté co byl v roce 1995 pokřtěn, byl svou ženou a rodinou obviněn z odpadlictví.Islámský soud ho odsoudil k trestu smrti, a svůj život zachránil jen tím, že se navrátil zpět k původnímu náboženství.Profesorka Anh Nga Longva z Bergenské univerzity v Norsku navštívila v roce 1997 Kuvajt, zjistila, že se nad tímto případem stále vedou diskuse:

„Shledala jsem, že se liberální a islámské hlasy překvapivě zcela shodují.Prakticky všichni souhlasili s tím, že Qambarova konverze byla závažným trestným činem a stejně jako jakýkoli jiný trestný čin musí být potrestána.Shodli se také na tom, že adekvátním trestem je zbavit Qambara všech občanských práv.Jediné téma, kvůli kterému vznikly v některých kruzích určité neshody a potlačovaný neklid, byla otázka trestu smrti!“

Profesorka Longva cituje znepokojivou závěrečnou řeč kuvajtského soudce: „Ty, kdo chtějí přestoupit na islám, vždy upozorňujeme, že vstoupí do dveří, ze kterých není cesta ven.“

Dokonce i v relativně „tolerantním“ Jordánsku, kde je náboženská svoboda zaručena ústavou, jsou muslimové, kteří přestoupí na jiné náboženství, diskriminováni sociálně i ze strany úřadů, neboť vláda plně neuznává legálnost těchto konverzí a tito lidé jsou stále považováni za muslimy podřízené právu šarí’a, podle kterého jsou odpadlíky, a může jim tak být zkonfiskován majetek a odepřeno mnoho práv.Snadné to nemají žádní nemuslimové, nejen ti, kteří přestupují z islámu.

V roce 1979 muslimové požadovali zásah speciálních francouzských jednotek! V Ka’bě proti skupině povstalců, kteří se vzbouřili proti vládě, byli vojáci zásahových sil francouzské národní policie(GIGN)nuceni podstoupit urychlený obřad konverze na islám.Dokonce ani Červený kříž nesměl během války v Zálivu používat symbol kříže a vystavovat svůj znak.

Tim Hunter, bývalý vyslanec americké zahraniční služby, který sloužil v SA od roku 1993 do roku 1995 říká: „Občas bili(muttawa-náboženská policie), někdy dokonce mučili Američany v Jeddahu za takovou maličkost, jakou byla fotografie s Davidovou hvězdou v pozadí, nebo zpívání vánočních koled“

Koptští křesťané tvoří v Egyptě oficiálně zhr.6% populace. „Zážitek“ Suhir Šihaty Goudy názorně ukazuje zkušenosti egyptských křesťanů: „Suhir byla 25.2 1999 unesena skupinou muslimů, kteří ji přinutili se provdat za muslimského muže Saeda Sadeka Mahmúda.Když se Suhir nevrátila ze školy domů, běžel její rozrušený otec na policejní stanici v Abú-Tišt, aby případ ohlásil.Místo aby mu policejní úředníci vyšli vstříc, začali Suhiřina otce Goudu Abdulnúra napadat, bít a proklínat.O 3 dny později se Suhiřin otec a bratr vrátili na policejní stanici, aby požádali o pomoc, dostalo se jim však stejného zacházení, jehož následkem musel být Suhiřin otec hospitalizován.“

Suhir se podařilo utéct, byla však znovu chycena a „zbita za útěk a v současnosti je přísně hlídána“.Její muslimský „manžel“ přivedl do domu jejího otce muslimy, kteří hrozili, že zabijí všechny křesťanské muže v Suhiřině vesnici a odvlečou všechny ženy, pokud její rodina podá žalobu.V Pákistánu podobný osud potkal 14 letou dívku Glorii Bibi-v roce 1996 byla unesena mladým muslimem, který ji předtím, než se s ní „oženil“, přinutil přestoupit na islám.

Wissa, biskup egyptské koptské pravoslavné církve, popsal zoufalou situaci v květnu roku 2000 v rozhovoru s protestantskou organizací Prayer for the Persecuted Church:

„Jeden 20 letý muž pracoval na poli, když se k němu přiblížili ozbrojení muslimové.Byl vyzván, aby odmítl křesťanství a vyřkl dvě vyznání víry, která by ho obrátila na islám.Když odmítl, pokřižoval se, byl střelen do hlavy a zabit.

Jiný mladý muž měl na rameni tetováním.Jiřího a Panny Marie.Také on byl vyzván, aby opustil svou víru.Když odmítl, usekli mu ruku, na které měl tetování,a rozsekali ji.Dorazili ho dýkami a poté jeho tělo spálili.

17 letý chlapec, který byl v církvi jáhnem, šel pro svou sestru na pole.Také on byl vyzván, aby se zřekl své víry, a když odmítl, byl zastřelen.Poté co ho zabili, přikázali mladé dívce, aby si lehla na zem vedle svého bratra,a pak ji zabili také.“Atd……

V Alžírsku již léta útočí muslimové na malé skupiny katolíků, hlavně na venkově.V roce 1994 zabili kněze, jeptišku a 4 misionáře.V roce 1995 dvě jeptišky, v roce 1996 biskupa a 14 mnichů,atd….

Pákistánská učitelka Kadhrin Šahín, byla v práci obtěžována nátlakem, aby přestoupila na islám.Nakonec jí bylo řečeno, že buď konvertuje, nebo opustí školu.Brzy byl obviněna z rouhání.Všechny místní mešity zveřejnily kopii plakátu, na kterém bylo její jméno a fotografie. „Musíte tu situaci pochopit,“říká Šahín. „To pro mě znamenalo trest smrti.Muslimští muži považují zabití rouhače za čest.Těsně přede mnou zavraždili muslimové ředitele školy, který byl také obviněn z rouhačství.Další na řadě jsem byla já.“Šahín opustila školu a začala se skrývat, načež pákistánská policie zatkla jejího otce a bratry.Její otec, kterému bylo 85 let, byl traumatizován a zanedlouho zemřel.Kadrin se podařilo vycestovat do Spojených států. „Pro nemuslimy je strašné žít v Pákistánu,“říká. „Muslimové zabírají naši zemi, rabují naše domovy, snaží se nás donutit přijmout islám.Mladé dívky jsou unášeny a znásilňovány.Potom je jim řečeno, že pokud chtějí manžela, který by je přijal i po jejich zneuctění, musí se stát muslimkami.“

Nigérie-muslimský sever chce vyhlásit islámské právo šárí’a v celé zemi, včetně křesťanského jihu, což vede k silným nepokojům a masovým vraždám(např.město Jos, vražda Sundaye Nachi Achiho atd…))

Což takhle „sekulární“Turecko-nejliberálnější muslimský stát?Zdá se, že muslimové se rozhodli vyhnat všechny křesťany ze země.V Tur-Abdínu v jihozápadním Turecku žilo ještě v roce 1960 asi 150 000 křesťanů; dnes je jich jen něco přes 2 000.Vražda pátera Andrey Santora v únoru 2007, vraždy 3 křesťanů ve městě Malatya 18.4 2007, vražda novináře Hranta Dinka 19.1 2007 atd…Krásná iluze vzájemného respektu, že?!Škoda, že ten respekt, je tak evidentně jednostranný.

A takhle by se dalo psát dále.

Kdo si dovolí říct, že islám znamená mír?Ne!- islám znamená válku, znamená válku všemu a všem, kdo má jiný názor, kdo chce žít jinak, kdo se chce vyjadřovat svobodně a po svém, každému kdo respektuje svobodu vyjadřování, myšlení, způsobu života!

Budeme-li stále ustupovat ze svých zásad na jejichž základech je celá euroatlantická civilizace postavena, nebudeme mít pokoj, třeba relativní nikdy!

Taková je prostá pravda, zjevná každému kdo nestrká hlavu do písku.

Musíme přijmout skutečnost takovou jaká je-a podle ní se zachovat.Na hrubý pytel patří hrubá záplata!